Každý lékařský zákrok musí být proveden se souhlasem pacienta, avšak mohou nastat situace, ve kterých není možno tento souhlas získat. I tak je pacientovi ponechána možnost svobodně rozhodovat o své léčbě, a to prostřednictvím institutu dříve vyslovených přání. V praxi tedy může pacient dopředu vyslovit souhlas nebo nesouhlas s lékařským zákrokem pro případ, že se v budoucnu dostane do stavu, ve kterém ztratí schopnost o sobě rozhodovat (např. bezvědomí, Alzheimerova choroba, demence a další). Nahrazuje se tím tak samotný souhlas či nesouhlas se zákrokem, pokud jej nebude moci udělit přímo. V dříve vysloveném přání je uvedena situace a postup lékaře, který si v ní pacient přeje realizovat.

Dříve vyslovená přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty s omezenou svéprávností.

Forma dříve vyslovených přání

Dříve vyslovená přání pacienta musí mít písemnou formu, a musí být opatřena úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení o důsledcích rozhodnutí pacienta. V České republice bohužel není jasně stanoveno, kde dokument dříve vyslovených přání uchovávat, aby byla zajištěna včasná informovanost zdravotníků při převozu do nemocnice.

Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi a je opatřeno podpisem pacienta, příslušného zdravotnického pracovníka a svědka. V tomto případě se již nevyžaduje úřední ověření podpisu pacienta.

Platnost dříve vyslovených přání

Dříve vyslovená přání mají neomezenou platnost, pokud se je pacient nerozhodne sám zrušit. Původně zákon o zdravotních službách obsahoval omezení na 5 let, což ale bylo zrušeno Ústavním soudem.

Možnost nerespektování dříve vyslovených přání

Zákon o zdravotních službách pamatuje i na případy, kdy lékař dříve vyslovená přání nesmí respektovat. Jedná se zejména o tyto situace:

• dříve vyslovené přání nabádá k aktivnímu způsobení smrti,
• splnění dříve vyslovené přání může ohrozit jiné osoby,
• poskytovatel zdravotní služby neměl v době zahájení zákroku dříve vyslovené přání k dispozici a přerušení zákroku by vedlo k aktivnímu způsobení smrti,

Lékař dříve vyslovené přání nemusí respektovat,

• pokud by od doby, kdy bylo dříve vyslovené přání učiněno, došlo v poskytování příslušných zdravotních služeb k takovému vývoji, že by bylo možno důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím.

Co je to nadstandard a kdy jej nemocnice nebo jiný poskytovatel zdravotní péče nemůže požadovat?

Zajištění kvalitní, prokazatelně účinné a přiměřeně bezpečné zdravotní péče hrazené z  veřejného zdravotního pojištění leží podle zákona č. 48/1997, o zdravotním pojištění, na bedrech státu. Hrazenou službou je tzv. základní varianta, která splňuje podmínky §13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Právě tato péče je obecně považována za tu, kterou nazýváme standardem. Pokud existuje více variant péče, pak patří ty, které jsou ekonomicky náročnější, k tzv. nadstandardu. Po té, co byla v roce 2013 zrušena ústavním soudem vyhláška stanovující ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, leží vymezení standardu a nadstandardu téměř plně v rukou konkrétních poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud si pacient zvolí ekonomicky náročnější variantu, pojišťovna ji hradí pouze do výše varianty základní.

Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud

1. a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné,
2. b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy,
   c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

Jako nadstandard může poskytovatel nabízet různé výhody, jako je například vybavení pokoje, počet lůžek v jedné místnosti, možnost zvolit si konkrétního lékaře apod. Poskytovatel však nemůže tyto služby pacientovy nutit, a to ani v případě, že má všechna standardní lůžka obsazená. Jestliže má poskytovatel zdravotních služeb obsazená všechna standardní lůžka, avšak má volná lůžka v nadstandardu, nemůže z kapacitních důvodů odmítnout žádného pacienta nebo po něm chtít platbu za nadstandard. V takovém případě má stále pacient nárok na lůžko hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Poskytovatel však nemusí pacientovi, který si nepřiplatil, poskytovat nadstandardní služby.

Právní prameny:

Edit