Práva pacienta

Práva pacienta jsou zakotvena v ust. §28 zákona o zdravotních službách. Zdravotní služby musí být pacientovi poskytnuty na náležité odborné úrovni a pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem.

Při poskytování zdravotních služeb má pacient právo:

1. Na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb.
2. Zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak.
3. Vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby; to neplatí, jde-li o poskytování neodkladné péče nebo o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Ke konzultaci s nezávislým odborníkem nepotřebuje pacient žádné doporučení, stačí se pouze objednat s tím, že má zájem o konzultaci a přinést s sebou kopie zdravotnické dokumentace. Odborníka může vyhledat pacient sám, nebo může kontaktovat zdravotní pojišťovnu a požádat ji o pomoc. Právě pojišťovna má přehled o lékařích, kteří jsou jejími smluvními partnery a kteří by mohli poskytnout konzultace a kvalifikované nezávislé stanovisko k léčebnému postupu a poskytovánízdravotních služeb.

Konzultace s jiným nezávislým odborníkem může být zpoplatněna a lékař za ni může požadovat přímou úhradu. Může však být i hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Doporučujeme se o způsobu úhrady předem informovat.

4. Být seznámen s vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče.
5. Na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. Poskytování zdravotních služeb může být narušeno zejména z důvodů provozních, ale také hygienických nebo organizačních. O tom, zda by přítomností osoby blízké bylo poskytování zdravotních služeb narušeno, může rozhodnout ošetřující lékař nebo primář oddělení (záleží na konkrétních vnitřních řádech).

To platí i pro hospitalizaci v zařízeních jednodenní či lůžkové péče. Podle § 46 odst. 1. písm. a) zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen zajistit, aby byl pacient seznámen se svými právy a povinnostmi při poskytování zdravotních služeb a vnitřním řádem. Vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.

Nezletilý pacient má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen.

Osoba s omezenou svéprávností, která není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb či jejich důsledky, má právo přetržitou přítomnost opatrovníka, popřípadě osoby určené opatrovníkem.

Pacient s omezenou svéprávností nebo který je nezletilý, může požadovat, aby při poskytování zdravotních služeb nebyla přítomna osoba podle odstavce 3 písm. e), uvádí-li, že jde o osobu, která ho týrá nebo jinak zneužívá či zanedbává.

Právo na přítomnost osoby blízké neplatí pro osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

6. Být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje.
7. Znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a osob připravujících se u poskytovatele na výkon zdravotnického povolání, které jsou při poskytování zdravotních služeb přítomny, popřípadě provádějí činnosti, které jsou součástí výuky.
8. Odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka.
9. Přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.
10. Přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a  duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v  České republice nebo duchovních v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.
11. Na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění má pacient též právo zvolit si zdravotní pojišťovnu. Podle ust. §11a tohoto zákona lze zdravotní pojišťovnu změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí. Přihlášku opatřenou podpisem je pojištěnec, jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně v průběhu kalendářního pololetí, které bezprostředně předchází tomu, ve kterém má ke změně zdravotní pojišťovny dojít, nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny. Odhlášení u stávající zdravotní pojišťovny provádí nová zdravotní pojišťovna.

Právní prameny:

Nahlížení do zdravotnické dokumentace

Každý poskytovatel zdravotních služeb je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci o svých pacientech. Ti mají právo znát informace, které zdravotnická dokumentace vedená o jejich léčbě obsahuje. Mohou do dokumentace nahlédnout nebo si pořídit výpisy či kopie.

 Nahlížení do dokumentace je možné zdarma po domluvě se zdravotníky a v přítomnosti osoby pověřené poskytovatelem zdravotních služeb. Pacient si rovněž může udělat ze zdravotnické dokumentace kopie v elektronické podobě (fotoaparátem, mobilním telefonem), neexistuje nic, co by tento způsob vylučovalo.

Kopii dokumentace musí zdravotnické zařízení vyhotovit do 30 dnů ode dne, kdy o to pacient požádá. Doporučuje se písemná forma žádosti, i když zákon tuto povinnost nestanovuje. Za pořízení výpisů nebo kopií může poskytovatel zdravotních služeb po pacientovi požadovat úhradu, která nesmí překročit náklady spojené s jejich pořízením. To neplatí, stanoví-li jiný právní předpis jinak nebo je-li pořízení výpisů nebo kopií hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Ceník za pořízení výpisu nebo kopie musí být umístěn na místě veřejně přístupném pacientům.

Vzor žádost o poskytnuté kopie zdravotnické dokumentace.

Nereaguje-li poskytovatel na žádost o poskytnutí kopií zdravotnické dokumentace a uplynula-li již lhůta 30 dnů, nebo ji odmítá vydat, může pacient podat na jeho postup stížnost podle ust. § 93 a násl. zákona o zdravotních službách.

Právní prameny:

 Osoby oprávněné k nahlížení do zdravotnické dokumentace

K zdravotnické dokumentaci mají kromě samotného pacienta nebo jeho zákonného zástupce přístup i další osoby v souladu s ust. § 65 zákona o zdravotních službách. Těmi jsou osoby určené pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba, osoby blízké zemřelému pacientovi. Výjimku tvoří situace, kdy těmto osobám zemřelý pacient za svého života vyslovil zákaz sdělovat informace o jeho zdravotním stavu. V takovém případě lze osobám blízkým umožnit nahlížení do zdravotnické dokumentace pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví dalších osob, a to pouze v nezbytném rozsahu.

Osoba blízká je definována v § 22 občanského zákoníku jako příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Možnost nahlížet, pořizovat si výpisy nebo kopie mají:

Možnost nahlížet bez souhlasu pacienta, jestliže je to v jeho zájmu mají:

Právní prameny:

Zdravotnická dokumentace a změna poskytovatele zdravotních služeb

Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách stanovuje, že v případě změny poskytovatele zdravotních služeb je dosavadní lékař povinen předat nově zvolenému lékaři všechny informace potřebné pro zajištění návaznosti všech zdravotních a sociálních služeb poskytovaných pacientovi. Mělo by se tak dít zasláním výpisu ze zdravotnické dokumentace či jejich kopií. Naopak originál zdravotní dokumentace by v žádném případě neměl putovat s pacientem k novému lékaři, neboť předešlý poskytovatel má povinnost ji uchovat. Zákon nestanoví žádnou lhůtu, v níž mají být informace předány novému poskytovateli, ale v zájmu zajištění péče by tak mělo být učiněno co nejdříve.

Poskytovatel, který hodlá ukončit poskytování zdravotních služeb, je povinen informaci o  ukončení své činnosti zveřejnit alespoň 60 dnů přede dnem zamýšleného ukončení, a to ve zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě, popřípadě na svých internetových stránkách. Poskytovatel současně požádá příslušný správní orgán a obec, na jejímž území poskytuje zdravotní služby, o uveřejnění uvedené informace na jejich úřední desce; příslušný správní orgán a obec jsou povinny tuto informaci uveřejnit. V informaci uvede datum zamýšleného ukončení činnosti, datum, do kterého lze předložit žádost o předání zdravotnické dokumentace poskytovateli zvolenému pacientem, a adresu místa pro předložení žádosti, popř. uvede, která osoba za něj hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb.

Poskytovatel, který hodlá ukončit poskytování zdravotních služeb:

• Neprodleně prokazatelně zajistí předání zdravotnické dokumentace poskytovateli zvolenému pacientem, a to na základě písemné žádosti pacienta nebo zvoleného poskytovatele, přičemž poskytovatel zvolený pacientem ke své žádosti připojí písemné vyjádření pacienta o provedené volbě (součástí žádosti je jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození, adresa místa trvalého pobytu nebo místo hlášeného pobytu a identifikační údaje zvoleného poskytovatele).
• Zdravotnickou dokumentaci vedenou o pacientech, kteří včas nepředložili žádost o  předání zdravotnické dokumentace jinému poskytovateli, a její soupis, předá osobě pokračující v poskytování zdravotních služeb. Pokud taková osoba není, předá zdravotnickou dokumentaci a její soupis příslušnému správnímu orgánu.
• Předání dokumentace správnímu orgánu nebo jinému poskytovateli je nutné doplnit předávacím protokolem, ve kterém bude uveden soupis zdravotnické dokumentace, identifikační údaje přebírajícího poskytovatele nebo správního orgánu, datum a účel převzetí, a to do 10 pracovních dnů ode dne, kdy nastala skutečnost rozhodná pro její předání.

Právní prameny:

Informovaný souhlas

Každý lékařský zákrok musí být, až na stanovené výjimky, proveden se souhlasem pacienta. Tento souhlas musí být informovaný, což znamená, že pacient musí být před jeho udělením řádně poučen. Povinnost poučit pacienta a vyžadovat od něj informovaný souhlas má ošetřující zdravotnický pracovník.

Náležitosti souhlasu

Souhlas pacienta musí být:

 Neplatnost souhlasu:

• Souhlas se zákrokem musí být svobodný a informovaný. Souhlas nebude svobodný, pokud pacient souhlasil např. pod nátlakem rodiny, lékaře apod. Souhlas je považován za nesvobodný také v případě, že je pacient nucen rozhodnout se ve stavu akutní bolesti a bylo možné souhlas získat dříve, než tato bolest nastala.
• Svoboda souhlasu je obvykle vyloučena také v případě, že pacient pouze podepíše standardizovaný formulář. Formulář totiž sám o sobě nesplňuje podmínky informovaného souhlasu, protože nemůže nahradit rozhovor lékaře s pacientem. Písemnému souhlasu tedy vždy musí předcházet rozhovor pacienta s lékařem. Souhlas není svobodný také v případě, že je poučení poskytováno v době, kdy si pacient myslí, že je již vše připraveno a zákrok je neodvratitelný, např. cestou na operační sál.
• Neplatný může být také souhlas pacienta, který byl poučen pod vlivem tlumících léků, návykových látek nebo duševní poruchy. V takovém případě pacient postrádá způsobilost souhlas či nesouhlas udělit.

Odvolání již uděleného souhlasu:

 V souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně zákon o zdravotních službách stanoví v § 34 odst. 4, že pacient může svůj souhlas s poskytnutím zdravotních služeb odvolat. Dle ust. § 97 odst. 1 občanského zákoníku pak může být odvolání souhlasu učiněno v jakékoli formě, i když je pro samotný souhlas obligatorní písemná forma. Je-li odvolání učiněno ústně, provede o tom zdravotnický pracovník záznam do zdravotnické dokumentace.

Právní prameny:

Jaké jsou platné formy souhlasu

Právní formy souhlasu jsou:

• konkludentní

Jde o souhlas projevený jinak než slovně (tzn. ani ústně ani písemně), pokud z takového projevu jednoznačně vyplývá vůle pacienta, např. pacient sám nastaví ruku k injekci.

• ústní

Zdravotnický pracovník musí tento souhlas zaznamenat do zdravotnické dokumentace pacienta.

• písemný

 Písemný souhlas musí být založen ve zdravotnické dokumentaci a je vyžadován:

Právní prameny:

Odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb (revers)

Pacientovi, kterému byla podána informace o zdravotním stavu nebo se podání informace vzdal a který odmítá vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, nejde-li o případ, kdy lze zdravotní služby poskytnout bez souhlasu, je opakovaně podána informace o jeho zdravotním stavu v rozsahu a způsobem, ze kterého je zřejmé, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život. Jestliže pacient i nadále odmítá vyslovit souhlas, učiní o tom písemné prohlášení (revers).

Právní prameny:

Souhlas s poskytováním informací

Pacient může určit, které osobě má být podána informace o jeho zdravotním stavu. Záznam o určení osoby, které má být informace o zdravotním stavu podána, je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník.

Pacient může při přijetí do péče určit osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu, a současně může určit, zda tyto osoby mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace o něm vedené nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, pořizovat si výpisy nebo kopie těchto dokumentů.

Pacient může určit osoby nebo vyslovit zákaz poskytovat informace o zdravotním stavu kterékoliv osobě kdykoliv po přijetí do péče, rovněž může určení osoby nebo vyslovení zákazu poskytovat informace o zdravotním stavu kdykoliv odvolat. Záznam o vyjádření pacienta je součástí zdravotnické dokumentace o něm vedené; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Součástí záznamu je rovněž sdělení pacienta, jakým způsobem mohou být informace o jeho zdravotním stavu sdělovány.

Právní prameny:

Péče bez souhlasu

Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě, že

• zdravotní stav neumožňuje pacientovi souhlas vyslovit, čímž však není dotčeno dříve vyslovené přání,
• jde o léčbu vážné duševní poruchy a v důsledku jejího neléčení by došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.

 Bez souhlasu lze poskytnout také jiné zdravotní služby, pokud je tak stanoveno zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, tedy např. zdravotní služby, jejichž smyslem je  zabránit šíření infekčních chorob (např. HIV).

Nezletilému pacientovi nebo pacientovi s omezenou svéprávností lze bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o:

• léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta,
• zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví,
• podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

Hospitalizace bez souhlasu

Pacienta je bez poskytnutí souhlasu možno nejen léčit, ale i hospitalizovat, pokud je splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

• jedná se o ochranné léčení uložené pravomocným soudním rozhodnutím,
• jedná se o izolaci, karanténu nebo léčení nařízené podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
• jedná se o vyšetření nařízení na základě trestního řádu nebo občanského soudního řádu,
• pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy, touto poruchou prokazatelně trpí nebo je pod vlivem návykové látky,
• zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat také, v případě podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

Zdravotnické zařízení má povinnost oznámit nedobrovolnou hospitalizaci pacienta do 24 hodin příslušnému soudu. Ten pak musí do 7 dnů od začátku hospitalizace rozhodnout o tom, zda k nedobrovolnému převzetí došlo v souladu se zákonem. Pokud ano, začíná další fáze řízení, v níž soud do 3 měsíců na základě znaleckého posudku rozhodne o tom, zda další držení pacienta ve zdravotnickém zařízení je přípustné, příp. po jakou dobu. V případě, že soud rozhodne o další přípustnosti držení pacienta ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit nanejvýše na dobu jednoho roku. Poté musí přijít nové soudní rozhodnutí o další hospitalizaci.

Negativní revers

Náležitosti negativního reversu upravuje vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.

Platný negativní revers by měl obsahovat:

• údaj o zdravotním stavu pacienta a potřebných zdravotních službách,
• údaj o možných následcích odmítnutí potřebných zdravotních služeb pro zdraví pacienta,
• záznam vyjádření pacienta, že údaje podle předchozích bodů mu byly zdravotnickým pracovníkem sděleny a vysvětleny, že jim porozuměl a že měl možnost klást doplňující otázky, které mu byly zdravotnickým pracovníkem zodpovězeny,
• písemné prohlášení pacienta, popřípadě záznam o tomto prohlášení, že i přes poskytnuté vysvětlení potřebné zdravotní služby odmítá,
• místo, datum, hodinu a podpis pacienta,
• podpis zdravotnického pracovníka, který pacientovi informace poskytl,
• nemůže-li se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav podepsat, nebo odmítá-li záznam o prohlášení podepsat, opatří se záznam jménem, popřípadě jmény, příjmením a podpisem svědků, kteří byli projevu odmítnutí přítomni, uvedou se důvody, pro něž se pacient nepodepsal a jakým způsobem projevil svou vůli.

Souhlas při léčbě dítěte

Pokud je pacient nezletilý, náleží právo na informace a právo dát souhlas zákonnému zástupci.

Podle § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách se pro vyslovení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi použijí právní předpisy upravující svéprávnost fyzických osob. Existují tedy případy, kdy lze nezletilému pacientovi zamýšlené zdravotní služby poskytnout na základě jeho vlastního souhlasu (tedy není třeba souhlasu zákonného zástupce). Podle ust. § 95 občanského zákoníku může nezletilý udělit souhlas v obvyklých záležitostech, je-li to přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky. V takovém případě má souhlas nezletilého takovou právní kvalitu, jako kdyby ho udělil zletilý pacient. Pokud lékař neshledá nezletilého pacienta způsobilým k udělení souhlasu, bude mu zdravotní služba poskytnuta pouze se souhlasem jeho zákonného zástupce.

Jestliže nezletilý pacient dovršil čtrnácti let, kdy ještě nenabyl plné svéprávnosti, ale plánovanému zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce souhlasí, musí rozhodnout soud. Ten k zákroku přivolí, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáním její osobnosti.

Nespokojenost s léčbou a chováním zdravotnického personálu

Pokud je pacient (případně zákonný zástupce, osoba blízká v zákonem stanovených případech nebo osoba zmocněná) nespokojen s chováním lékaře nebo jeho přístupem, považuje podávané informace za nekvalitní, nebo má dokonce podezření na zanedbání péče, případně na pochybení při operacích, může si stěžovat. Prvotně je vždy nejlepší pokusit se vyřešit problém přímo s dotyčným lékařem či jeho nadřízeným. Pokud to není možné, nebo to k ničemu nevede, lze podat oficiální stížnost.

Stížnost se podává u:

Stížnost k veřejnému ochránci práv

 Působnost Veřejného ochránce práv je vymezena v ust. §1 zákon o veřejném ochránci práv. Ten stanoví, že Veřejný ochránce práv má působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. Jeho působnost se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu a správní úřady jim podléhající.

Veřejný ochránce práv tedy není oprávněn prošetřovat postup poskytovatelů zdravotních služeb a posuzovat správnost konkrétních medicínských postupů lékařů. Veřejný ochránce práv může být nápomocen teprve v případě nespokojenosti s postupem správního úřadu (tzn. ministerstva nebo krajského úřadu) při šetření stížnosti.

Pokud tedy správní úřad postupoval při vyřizování stížnosti v rozporu s právními předpisy či principy dobré správy, popřípadě je nečinný, je zde možnost obrátit se podnětem na veřejného ochránce práv. Je třeba zdůraznit, že ochránce může přezkoumat pouze postup úřadu, nikoliv poskytovatele zdravotních služeb, samotných zdravotníků či České lékařské komory.

K podnětu Veřejnému ochránci práv je potřeba doložit kopii odpovědi úřadu na stížnost. V ideálním případě i kopii vlastní stížnosti. Kopie nemusejí být úředně ověřeny. V podnětu je dále potřeba uvést, v čem nespokojený osobně spatřuje pochybení úřadu.

Soudní řešení 

Na soud se poškozený pacient zpravidla obrací až ve chvíli, kdy není spokojen s pokusem o mimosoudní vyrovnání. Např. pokud požaduje náhradu újmy a nepodařilo se mu s poskytovatelem zdravotních služeb dohodnout. V takovém případě lze podat občanskoprávní žalobu.

Někdy může být pochybení konkrétního zdravotníka nebo zdravotnických pracovníků natolik závažné, že by se mohlo jednat o trestný čin (zejména ublížení na zdraví podle § 146 trestního zákoníku). Pak je možné podat trestní oznámení Policii ČR nebo státnímu zastupitelství.

Mediace – mimosoudní řešení sporů

Využití mediace ve zdravotnictví je vhodné k řešení neshod mezi pacienty a lékaři či poskytovateli zdravotních služeb, a to zejména v situaci, kdy újma na zdraví a odpovědnost za ni je nepochybná. Mediace může v relativně krátkém čase přispět ke konsenzu o  poskytovaném zadostiučinění pacienta. Neodehrává se před soudem, není veřejná a obě strany vyjde levněji. Je prováděna důvěrně za účasti nestranného a nezaujatého zapsaného mediátora, kterého si obě strany vyberou a kterému uhradí jedna nebo obě strany dohodnutou odměnu.  Mediátor není stranám nadřazen jako soudce, ale je aktivním účastníkem řešení sporné záležitosti. Jeho úkolem je pomáhat stranám najít takové řešení jejich problému, s nímž budou obě spokojeny. Pacient se může obrátit také na nějaké z mediačních center (např. Asociace mediátorů České republiky, v seznamu mediátorů Ministerstva spravedlnosti ČR nebo Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR).

Mediace je dobrovolný proces. Nelze k ní, na rozdíl od soudního řízení, druhou stranu donutit. Na řešení sporu mediací se obě strany musí dohodnout.

Právní prameny:

Dříve vyslovená přání

Každý lékařský zákrok musí být proveden se souhlasem pacienta, avšak mohou nastat situace, ve kterých není možno tento souhlas získat. I tak je pacientovi ponechána možnost svobodně rozhodovat o své léčbě, a to prostřednictvím institutu dříve vyslovených přání. V praxi tedy může pacient dopředu vyslovit souhlas nebo nesouhlas s lékařským zákrokem pro případ, že se v budoucnu dostane do stavu, ve kterém ztratí schopnost o sobě rozhodovat (např. bezvědomí, Alzheimerova choroba, demence a další). Nahrazuje se tím tak samotný souhlas či nesouhlas se zákrokem, pokud jej nebude moci udělit přímo. V dříve vysloveném přání je uvedena situace a postup lékaře, který si v ní pacient přeje realizovat.

Dříve vyslovená přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty s omezenou svéprávností.

Forma dříve vyslovených přání

Dříve vyslovená přání pacienta musí mít písemnou formu, a musí být opatřena úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení o důsledcích rozhodnutí pacienta. V České republice bohužel není jasně stanoveno, kde dokument dříve vyslovených přání uchovávat, aby byla zajištěna včasná informovanost zdravotníků při převozu do nemocnice.

Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi a je opatřeno podpisem pacienta, příslušného zdravotnického pracovníka a svědka. V tomto případě se již nevyžaduje úřední ověření podpisu pacienta.

Platnost dříve vyslovených přání

Dříve vyslovená přání mají neomezenou platnost, pokud se je pacient nerozhodne sám zrušit. Původně zákon o zdravotních službách obsahoval omezení na 5 let, což ale bylo zrušeno Ústavním soudem.

Možnost nerespektování dříve vyslovených přání

Zákon o zdravotních službách pamatuje i na případy, kdy lékař dříve vyslovená přání nesmí respektovat. Jedná se zejména o tyto situace:

• dříve vyslovené přání nabádá k aktivnímu způsobení smrti,
• splnění dříve vyslovené přání může ohrozit jiné osoby,
• poskytovatel zdravotní služby neměl v době zahájení zákroku dříve vyslovené přání k dispozici a přerušení zákroku by vedlo k aktivnímu způsobení smrti,

Lékař dříve vyslovené přání nemusí respektovat,

• pokud by od doby, kdy bylo dříve vyslovené přání učiněno, došlo v poskytování příslušných zdravotních služeb k takovému vývoji, že by bylo možno důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím.

Co je to nadstandard a kdy jej nemocnice nebo jiný poskytovatel zdravotní péče nemůže požadovat?

Zajištění kvalitní, prokazatelně účinné a přiměřeně bezpečné zdravotní péče hrazené z  veřejného zdravotního pojištění leží podle zákona č. 48/1997, o zdravotním pojištění, na bedrech státu. Hrazenou službou je tzv. základní varianta, která splňuje podmínky §13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Právě tato péče je obecně považována za tu, kterou nazýváme standardem. Pokud existuje více variant péče, pak patří ty, které jsou ekonomicky náročnější, k tzv. nadstandardu. Po té, co byla v roce 2013 zrušena ústavním soudem vyhláška stanovující ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, leží vymezení standardu a nadstandardu téměř plně v rukou konkrétních poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud si pacient zvolí ekonomicky náročnější variantu, pojišťovna ji hradí pouze do výše varianty základní.

Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud

1. a) odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné,
2. b) jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy,
   c) existují důkazy o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování.

Jako nadstandard může poskytovatel nabízet různé výhody, jako je například vybavení pokoje, počet lůžek v jedné místnosti, možnost zvolit si konkrétního lékaře apod. Poskytovatel však nemůže tyto služby pacientovy nutit, a to ani v případě, že má všechna standardní lůžka obsazená. Jestliže má poskytovatel zdravotních služeb obsazená všechna standardní lůžka, avšak má volná lůžka v nadstandardu, nemůže z kapacitních důvodů odmítnout žádného pacienta nebo po něm chtít platbu za nadstandard. V takovém případě má stále pacient nárok na lůžko hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Poskytovatel však nemusí pacientovi, který si nepřiplatil, poskytovat nadstandardní služby.

Právní prameny: